Nestresujte zaměstnance, jiní nebudou!

Právě rekordy na nejnižších hodnotách nezaměstnanosti v posledních letech tak moc komplikují byznys větších, středních i malých firem. V takových firmách, kde se nedaří najít nové zaměstnance se pak práce rozděluje, jak bylo již uvedeno nerovnoměrně a zaměstnanci jsou přetěžovaní, protože někteří musí děla práci i za více, než jednu či dvě osoby. Takto přepracovaný člověk je pak náchylný syndromu vyhoření a zaměstnavatel přichází o dalšího zaměstnance a ještě víc se prohlubuje jeho problém s tím, že nemá dalšího zaměstnance.

Velká řádka firem sice lidi, kteří pracují déle a lépe, než mají v původních smlouvách, dokáží výborně finančně ohodnotit, ale to jim nedodá čas na svůj osobní život a na další aktivity, které by sice mohli z finančního pohledu dělat, ale času se jim tedy nedostává. Každý nějakou dobu s vidinou vysoké mzdy vydrží vysoké pracovní nasazení a velkou zátěž a přidávání práce, ale nakonec stejně tento zápřah nevydrží. Ve výsledku přetěžovaní zaměstnanci nejsou ani chváleni, protože nemají dostatek času na, aby dělali svoji práci dostatečně precizně.

Alarmující je, že celkové procento zaměstnanců, kteří se cítí pod velmi vysokým tlakem, je vyšší než padesát devět. Tito zaměstnanci jsou pak velmi podráždění, trpí extrémní únavou a jsou pak právě neschopni odvádět práci perfektně vzhledem k tomu, že v důsledku přetížení se nemohou soustředit na svůj úkol.

Více, než třicet procent lidí se cítí pod tlakem permanentním, ale zvládnutelným. Pouze šest procent lidí se cítí být pod velmi mírným nátlakem a tedy ve stresu prakticky nejsou nebo jen výjimečně.

Kromě velkého pracovního zatížení stresují zaměstnance samozřejmě také mezilidské vztahy a pocit, který jim dává nedostatek času na vedení vlastního života.

Je zřejmé, že tlak na zaměstnance se tedy odráží nejen na kvalitě provedené práce, ale také na produktivitě, poněvadž velká řádka zaměstnaných se cítí v některých momentech až paralyzovaná právě stresem z přemíry přidělených úkolů.